Další z povídek právě vychází ve sbírce Nejlepší detektivní povídky roku 2011. Koupíte na novinových stáncích, nebo třeba tady.
Další z povídek právě vychází ve sbírce Nejlepší detektivní povídky roku 2011. Koupíte na novinových stáncích, nebo třeba tady.
Statisticky se tento pochmurný scénář může odehrát asi jednou za dobu existence Země. Tato nízká pravděpodobnost nás však asi příliš neutěší, pokud v tom osudném okamžiku budeme žít na Zemi. Pokud byste byli vystaveni záblesku gamma záření vzniklému v naší galaxii, byl by to pro vás hodně špatný den. Nejlepší útočiště naleznete pod zemí. Jinak takto intenzivní radiace doslova rozloží molekuly vašeho těla. Určitě by to nebylo nic pěkného. Pokud by k záblesku gamma došlo v blízkosti Země, neexistuje možnost obrany. Šíří se rychlostí světla, a jakmile jej zaznamenáme, už je na všechno pozdě, protože nás právě zasáhl. Záblesky záření gamma jsou nebezpečné, ale jak vidíte, v naší blízkosti k nim dochází opravdu zřídka. Ve vesmíru, a dokonce i na Zemi, existují další jevy, kterých je třeba se obávat mnohem více. K různým katastrofám dochází ve vesmíru zcela běžně. A jednoho dne to potká i naši Zemi. Po většinu času je pohyb planety Sluneční soustavou poklidný a jednotvárný jako otáčení ruského kola. Může to trvat miliony let. Ale dříve nebo později tato pohoda skončí. Smutné je, že konec planety Země nejspíše způsobí objekt, který ji provází po celou dobu její existence.
Bio Oko se navíc právě pro příležitost této speciální předpremiéry ponoří do speciální atmosféry, takže čekejte v předsálí minimum světla, hodně kouře, skřípavé zvuky a budete si muset dávat hodně pozor na to, co vás čeká za nejbližším rohem.
1. Problém relevantnosti můžeme popsat jednoduše: fakt, že z literární teorie mohou vyplynout kladné nebo negativní společenské důsledky, je logicky irelevantní co do její přesvědčivosti jako teorie. Předpokládejme například, že platí, že teorie determinovanosti textu je „součástí ideologie autoritativní a hierarchické společnosti“, že její motivací nebo výsledkem je odmítnutí „radikalismu šedesátých let a počátku let sedmdesátých“. Z toho ovšem stále nevyplývá, že je chybná, co se týče determinované povahy významu. Nebo předpokládejme, že platí, že „policie vždy čeká za nejbližším rohem“, aby prosadila kontextová pravidla řídící interpretaci řečových aktů. Tento fakt nijak nezpochybňuje jakoukoli logickou oprávněnost, jíž se tato pravidla mohou dovolávat. Nebo na závěr předpokládejme, že Foucault má pravdu v tom, že Derridova pedagogika nahrává nejvyššímu učiteli. To nijak neubírá na platnosti této pedagogiky jako teoretického projektu. Že má nějaká myšlenka určité politické důsledky, je irelevantní, uvádí-li se to jako argument proti této myšlence (nebo pro ni). Myšlenku nediskredituje ani to, že k její formulaci vedly podezřelé pohnutky.