Povídka Pode nebem Justicie vyšla ve sborníku Mlok v roce 2008, vydaném nakladatelstvím Nová vlna. Koupit tuto knížku můžete v knihkupectvích, ve speciálkách a online například tady. Detail knihy ze systému Legie najdete tady. Recenze z časopisu Pevnost od Otomara Dvořáka, zveřejněná na Daemonu, je zde a recenze Jiřiny Vorlové na serveru Qfan je tady.
Koupit knížku Mlok 2008 můžete například tady.
Ukázka z povídky:
Pod nebem Justicie
Lavina těžkých, ocelově šedých mraků se líně valila nízko nad zemí a umocňovala tak dojem stísněného prostoru. Mezi rozvalinami hrádku skutečně nebylo moc místa. Joshua Marier odhrnul plášť z ramene a vsunul špičku boty do spáry mezi kameny boční zdi. Vzepřel se rukama a přitáhl. Jeho ohebné tělo kočičím pohybem splynulo s křivolakým povrchem zdiva. Vypadalo to, jako by se vsál do těch kusů vápence spojených prastarou, drolící se maltou. Stoupal k ochozu severní věže. Nespěchal, protože silami bylo třeba šetřit.
Zato jeho protivník se netrápil podobnými podružnostmi. Opodál na jižním ochozu třeskl mnohabarevný magický výboj, který věstil, že Charles de Gaia vstoupil na místo boje se všemi příslušnými efekty. Posměšně obhlédl zdánlivě prázdný prostor pod sebou. Tušil, že Marier tam dole někde je, a že využije svých krycích schopností a co nevidět se zjeví jemu za zády s pocitem, jak úžasně ho překvapil. Joshua v taktice nikdy moc nevynikal.
Být to jindy, asi by dal zazářit svému brilantnímu smyslu pro humor, ale dnes si vtipy raději nechal od cesty. I jeho přemohla závažnost chvíle.
* * *
Příběh dvou mužů, toužících se navzájem zabít mezi rozvalinami poutního místa, začal už velmi dávno. Snad kdysi ve školní lavici, kde sedávali bok po boku a svorně se pokoušeli neusnout při otupujícím výkladu učitelů. Už tehdy se ti dva neměli rádi, Charles distingovaný, vzorný syn čisté krve prastarého rodu a Josua – rebel, opovrhovaný kvůli opileckým výstřelkům své matky, a nepoučitelný rváč. Z dětského soupeření vznikla nenávist ve chvíli, kdy se oba zamilovali do jedné ženy.
Zatímco Joshua ji jen tajně platonicky obdivoval, Charles de Gaia miloval Mairenu uchvatitelskou, samozřejmou láskou. Chtěl ji mít dokonalou – a ona taková byla. Krásná a bezmezně jej obdivující. O dokonalost ji připravila až jedna špatně střežená chvíle – a z této chvíle vzešlé těhotenství, které jí „dokonale“ zkazilo na pár měsíců postavu. Bohužel dítě, počaté v tom okamžiku, mělo k dokonalosti příliš daleko. Bezbranný a nevinný tvor totiž už svým příchodem na svět dokázal narušit nabitý plán kariéry svých rodičů.
Charles, usilující v té době o přijetí za asistujícího mága jedné z komisí Rady, přesto přivítal narození potomka honosnou oslavou, na které nechyběl nikdo významnější z širokého okolí. Pravda, hostina byla zahájena už ve chvíli, kdy rodičku teprve přepadly porodní křeče, ale zato Charles v noci poté VČAS odjel plnit své poslání – vyjednávat o přerušení jedné ze skřetích šarvátek daleko za hranicemi.
Mairena poté zůstala s novorozenětem sama, a nutno říct, že to pro ženu, jíž byl obdiv mužů a společenský úspěch vůbec hlavní životní potřebou, bylo téměř kruté. Když chlapec prokřičel třetí noc, ponechán v péči neschopných a přestrašených služebních skřítků /vlasy jednoho z nich až po ránu vyrvali ze sevřené dětské pěstičky/, usoudila, že takhle to dál nejde. Toho dne rezignovala na veškeré společenské povinnosti. Svým ctitelům však dát vale nehodlala ani omylem. Muži v její domácnosti se střídali zhruba s měsíční frekvencí. Kupodivu dokázala své milence přimět k tomu, aby se o dítě alespoň v nejzákladnějším postarali. Uvedla tak v život dosud nevídaný prototyp hladce fungujícího matriarchátu, který se pokoušela napodobit nejedna čarodějka z města.
Posledním mužem, který měl tu čest objevit se v jejím domě, byl právě Joshua Marier. Teď, když už vlastně bylo pozdě a karty byly dávno rozdány, vzala na milost zaníceného obdivovatele svých pubertálních let a pozdvihla ho k sobě. Snad proto, že se jí zastesklo po náruči muže, který ji od dětských střevíčků upřímně miloval, snad že z manželské postele už zase alespoň dvě noci čišel chlad. Možná i povědomě cítila, že tento muž je jiný než ostatní. A Joshua Marier, věčný rebel, nepodřizující se nikomu a ničemu, přijal vděčně a skoro i pokorně pochybnou příležitost, která se mu nabízela.
Loading ...
