Virtuální smrt nebolí

Povídka Virtuální smrt nebolí vyšla ve sborníku Technokouzla aneb příběhy z jiných světů vydaném v Key Publishing v roce 2008. Koupit tuto knížku můžete v knihkupectvích, na internetu například tady. Detail knihy ze systému Legie najdete zde. Recenzi z Daemonu si můžete přečíst tady.

Koupit knihu Technokouzla můžete například tady.

Ukázka z povídky:

Virtuální smrt nebolí

Kruh. Vine se po zemi kolem těla, hranice mezi tvým a ne-tvým. Není tak zářící a dokonalý, jako jsi vídal v počítačových hrách. Spíš jen taková neostrá linie, že?
„Zkus se jí dotknout.“ Nejistě před sebe natahuješ dlaň. Zzzzuuum.
„Jo, tohle to má dělat. Znamená to, že máš zapnutou nesmrtelnost. Podívej na svoje ruce.“ Dost zesílily, i když tvoje postava není zrovna extra svalovec.
„Chtěl jsi přece Zaklínače, no tak ho máš.“ Štíhlý, vysoký, se stříbrným mečem. Iluze je tak dokonalá, že si můžeš třeba i prohrábnout dlouhé bílé vlasy.
„Jojo, fakticky originál. Sapkowski si nějak hloupě neohlídal autorský práva, jinak bysme ho tu neměli.“ Hladíš lesklou kůži oděvu, který na sobě nikdy skutečně nebudeš mít. Přechází do tebe příjemný pocit z dokonalé postavy, zdravého, pevného těla, ideálně vybaveného pro boj i pro lásku.

„Tak začneme. Zkus nůž. Řízni se třeba do ruky.“ Tak dělej, nic se ti přece nemůže stát. No tak! Auuu…
„Co křičíš, vždyť to nebolí. Brzy přestaneš, to je jen síla zvyku. Takovej reflex – vidíš svou krev a zařveš. Jo, rány a zranění se ti budou zobrazovat jakoby reálně, v tomhle módu to tak má bejt. Kdybys teda mermomocí chtěl zapnout bolest, je to tenhle knoflík, ale jak na tebe koukám, moc to nehrozí.“ Ne, to si skutečně nepřeješ. Cítíš lehkou nevolnost toho těla, které jsi nechal kdesi na lehátku mimo tento svět.
„To nic. Veškerý funkce, který nejsou potřeba, jsme zablokovali Meta-stoptenem. Tvoje skutečný tělo bude v umělým gamaspánku, takže se nemůžeš pozvracet, pomočit nebo tak něco. Erekci jsme nechali.“ Ušklíbnutí. Tobě to nepřipadá tak zábavné. Takže přece jen – gamaspánek. Neříkali, že nebudou nijak zasahovat do tvé fyzické schránky?
„Jakýpak zasahování. Jedna tabletka v kafi… za hodinu to zmizí.“ Mimochodem, jak to že mi čteš myšlenky?
„To je technika, co? To abys se mnou nemusel mluvit. Svůj hlas máš teď vyhrazenej pro komunikaci s postavama. I když dost pochybuju, že v tomhle virtuálu by někdo s postavama mluvil.“ Aha. No dobře. Tak jdeme na to.
„Přezkoušení. Vytáhni meč a máchni s ním do vzduchu. Jo, funguje. Hele, tak já zmizím. Nebudu tě rušit. Máš to všechno naštelovaný, takže si hraj jak chceš. Jak jsem říkal – umřít nemůžeš, zranění se hojí rychle, kouzla jsou zapnutý, ale používat je můžeš až k nim najdeš runy – takový jako papírky, seber je a strč do kapsy. Akorát jedna maličkost: Podmínkou pro to, aby hra mohla skončit, je dokončení questu. Teda její smrt. Neptej se mě proč, nějak se to podrchalo včera při kompilaci jádra systému. Ale to je maličkost, jinak všechno stoprocentně jede, jak sme domluvený.“ No počkej….Jak podrchalo?!? To jsi nemohl říct dřív, než jsi mi napojil dráty na mozek a zavřel tělo do skafandru? To snad není… Ale je. A ten, kterému bys mohl vynadat, už tu není. Komunikace přerušena.