Moje společenské romány

příběhy o lidech, vztazích a osobních hranicích

Společenské romány Petry Štarkové o vztazích, komunikaci a osobních hranicích

Žánr společenský román píšu proto, že mě zajímá, co se děje mezi lidmi. Jak žijí se svými starostmí, jak řesší své problémy, kam se posouvají jejich životy. Ne navenek, ale pod povrchem. Ve vztazích, které dlouho „nějak fungují“, i když už v nich něco chybí. V situacích, kdy se lidé snaží vyhovět okolí, rodině nebo partnerovi – a postupně se přitom ztrácejí sami sobě.

Moje společenské romány se soustředí na mezilidské vztahy, komunikaci, nevyřčené konflikty a hranice, které bývají překračovány nenápadně, ale dlouhodobě.

Jaké společenské romány píšu

Nepíšu romány založené na akci ani na výrazné zápletce. Základem mých příběhů jsou postavy a jejich vztahy – partnerské, rodinné i přátelské.

Typické rysy mých společenských románů: Román o mezilidských vztazích, problémech, konfliktech a osobních hranicích

realistické situace ze současného života,
psychologicky propracované postavy,
důraz na dialogy a ticho mezi nimi,
témata osobních hranic, odpovědnosti a vyčerpání,
více úhlů pohledu místo jednoho „hlavního hrdiny“.

Společenský román pro mě není o tom, kdo má pravdu, ale proč se lidé chovají tak, jak se chovají.

Dej mi pokoj

Román o osobních hranicích a odvaze čelit svým problémům. Pro čtenáře, které zajímají vztahy, psychologie a příběhy z více úhlů pohledu. Můj román Dej mi pokoj je ukázkou toho, jak ke společenskému románu přistupuji. Sleduje několik vzájemně propojených postav, jejich vztahy, rozhodnutí a hranice, které byly dlouho přehlížené – až už to dál nešlo.

Kde koupit knihu Dej mi pokoj

Skladiště

Novinka – psychologicko společenský román o práci a vztazích v ní. Nový román Skladiště je v něčem podobný – opět šest lidí, vztahy mezi nimi a každý má svůj problém, a v něčem jiný – ne domácnosti, ale sdílené pracoviště. Vyjde 17.03.2026

Kupte si nový román Skladiště

Proč píšu společenské romány

Společenský román mi umožňuje psát o tématech, která považuji za důležitá:

vztahová únava,
neschopnost říkat „ne“,
tlak na to být „hodný“, „funkční“, „silný“,
konflikty, které nejsou hlasité, ale přesto bolí.

Zajímají mě příběhy, které nekončí jasnou odpovědí, ale zůstávají s čtenářem i po dočtení knihy.

Jak moje společenské romány vznikají

Psaní začíná u postavy.
U člověka, který:

dlouhodobě něco potlačuje,
přizpůsobuje se okolí,
nebo přehlíží vlastní potřeby.

Děj se pak rodí z tlaku vztahů a situací, ne z potřeby „vymyslet zápletku“. Důležité jsou pro mě dialogy, vnitřní monology a chvíle ticha, kdy se ukazuje, co postavy skutečně prožívají.