Jak přežít, než vám nakladatel vydá knihu
(aneb proč to trvá, proč někdy nikdo neodpovídá a co s tím dělat)
Řešíte jak vydat knihu v nakladatelství? V literárních příbězích to často vypadá jednoduše. Autor napíše knihu, pošle ji do nakladatelství a někdo tam nadšeně zvolá: „To je ono!“ A pak už následuje tisk, rozhovory a čtenáři. Ve skutečnosti to většinou probíhá trochu jinak.
Autor napíše knihu. Pošle ji do nakladatelství. A pak čeká. Někdy dlouho – není výjimkou, že několik let. Jsou autoři, a není jich málo, co pročekají celý život. Není špatně to vzdát, pokud se nedaří, a vydat knihu samonákladem, pomocí crowdfundingu nebo jinak alternativně – ale o tom bude jiný článek.
První nakladatel většinou neřekne ano
Je dobré si hned na začátku říct jednu věc, která může být uklidňující: spousta knih, které dnes známe, a i bestsellerů, byla odmítnuta, často i několikrát. Než vyšel Harry Potter, dostala J. K. Rowlingová odmítnutí od několika nakladatelství. Podobné příběhy mají i jiní autoři – někdy jedno odmítnutí, jindy dvě, tři, nebo i deset.
Není to proto, že by redaktoři byli nekompetentní, nebo že by dotyčný autor neuměl psát. Je to proto, že nakladatelství nevybírají jen podle toho, která kniha dosahuje nejvyšší literární kvality. Vybírají knihy, které zapadnou do jejich edičního plánu. A to je docela rozdíl.
Proč nakladatelé rukopisy odmítají
Důvodů bývá víc a většinou jsou méně dramatické, než si autor představuje.
Například:
-
nakladatelství vydává jiný typ literatury
-
podobnou knihu už mají připravenou k vydání
-
text by potřeboval větší redakční práci
-
kniha je dobrá, ale nejde dobře zařadit na trh
- kniha by se i dobře prodávala, ale neprodá se sama a dotyčný nakladatel tento typ knihy prodat neumí
- kniha je pro nakladatele moc dlouhá nebo moc krátká
- kniha nezapadá do filozofie a převažujících názorů nakladatelství (stává se vzácně)
- nakladatelství má plný ediční plán v dané kategorii
Každá vydaná kniha znamená náklady na redakci, tisk, distribuci a propagaci. Proto se vybírá opatrně.
Proč se nakladatelství někdy vůbec neozve
To je věc, která autorům připadá nejvíc frustrující. Pošlete rukopis a čekáte. Týden, měsíc, někdy déle. A nic. Zvenčí to může vypadat jako nezájem nebo nezdvořilost. Ve skutečnosti je důvod často prostší: redakce jsou zahlcené.
Do větších nakladatelství chodí stovky (možná i tisíce) rukopisů měsíčně. Čtení nevyžádaných textů je jen malá část práce redaktora. Vedle toho připravuje knihy, komunikuje s autory, řeší katalogy, obálky a marketing. Ne vždy je možné odpovědět na všechno. Redaktor a celé nakladatelství musí na knihách především vydělat dostatek peněz na to, aby mohli fungovat dál a vydávat další knihy. Odpovídání autorům jim nenese žádný zisk, a každý asi nerad děláme práci, která není zaplacená.
Posílat rukopis jednomu nakladateli, nebo víc?
Na tohle existují různé názory. Většina vydávaných autorů, co znám, autoři posílá rukopis postupně – nejdřív jednomu nakladatelství a čekají na odpověď. Jiní ho posílají na víc míst zároveň. Obě strategie mají logiku a zakázané to není. Považuje se ale v komunitě autorů stále za dobrý zvyk posílání jednotlivě.
Jak dlouho čekat
Tady univerzální pravidlo neexistuje. Ale z praxe se dá říct, že:
-
několik týdnů je běžné
-
několik měsíců není neobvyklé
Pokud se dlouho nic neděje, není nic špatného na tom napsat krátký, slušný dotaz. Někdy se rukopis jen ztratil v hromadě mailů.
Nejdůležitější pravidlo: Větší nakladatelé mají zpravidla uvedeno na webu, že např. po dvou měsících bez odpovědi má autor rukopis považovat za odmítnutý.
Někteří zkušenější autoři toto řeší tak, že rukopis nabízejí už ve fázi dopisování, čímž získávají čas. Problém s tím nebývá, jen tu knihu pak už fakt musíte dopsat.
Co dělat během čekání
Čekání na odpověď může být psychicky docela náročné. Člověk začne pochybovat o textu, o sobě, někdy i o tom, jestli psaní má smysl. Moje zkušenost – a zkušenost mnoha autorů – je poměrně jednoduchá: pište další věci. Nejen proto, že to pomáhá přežít čekání. Ale hlavně proto, že spisovatelský život obvykle nestojí na jedné knize. Někdy se stane, že zatímco čekáte na odpověď k prvnímu rukopisu, druhý už je lepší. Jindy se stane, že než vám vyjde první kniha, je z vás třeba scénárista, redaktor nebo vyhledávaný přednášející. Jen jste v průběhu psaní zjistili, jaký žánr a styl vám sedí líp než psaní beletrie.
Malá realistická poznámka na závěr
Literární svět je pomalý a často nepředvídatelný. A občas i trochu chaotický. Ale zároveň není uzavřený – komunity spisovatelů jsou strašně fajn, inkluzivní a nápomocné.
Spousta knih našla nakladatele až na několikátý pokus. Hodně autorů čekalo na první vydání déle, než si původně představovali. A někdy právě tahle vytrvalost rozhodne víc než samotný začátek. Protože napsat knihu je velká věc. Ale je to jen první krok.
Ale nevzdat to po první odpovědi – nebo po prvním odmítnutí – je někdy ještě důležitější.
Pokud vás zajímá, jak se tyhle zkušenosti promítají do příběhů, které píšu, víc o mé nové knize Skladiště najdete zde
Přečtěte si další články z rubriky Spisovatelský lifestyle:
K čemu jsou dobré knižní recenze
Jak napsat a publikovat povídku
Knižní ceny v Česku – přehled pro autory