Jak zvýšit šanci, že si nakladatel přečte váš rukopis

Většina autorů si myslí, že největší problém je napsat knihu. Jenže když je rukopis hotový, zjistí člověk, že to byla teprve první část práce. Ta druhá je dostat text k někomu, kdo ho opravdu přečte. Ideálně do něj investuje peníze, knihu vydá a dobře ji uvede na trh. A to není vždycky tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Rukopisů chodí fakt hodně

Nakladatelství dostávají rukopisy pořád. U některých žánrů i stovky měsíčně. A redakce většinou není velká. Čtení nových rukopisů je jen jedna malá část práce redaktora.

Vedle toho připravuje knihy, které už jsou v edičním plánu, řeší autory, korektury, obálky, katalogy a všechno kolem.

Takže první záludnost literárního trhu je docela prostá: ne každý rukopis se dostane na řadu hned.

Druhá záludnost: značná část rukopisů se nedostane na stůl redaktora vůbec.

Posílejte rukopis tam, kam patří

To zní jako samozřejmost, ale překvapivě často se to neděje. Nakladatelství mají své zaměření. Některá vydávají hlavně detektivky, jiná dětské knihy, jiná překladovou literaturu. Poslat psychologický román do nakladatelství, které vydává hlavně thrillery, většinou nepovede k velkému nadšení. Než rukopis pošlete, je dobré si projít jejich katalog nebo se seznámit s jejich knihami alespoň orientačně na eshopu.

Pokud vaše kniha dobře zapadá mezi tituly, které vydávají, šance je prostě větší.

Jestli vám přijde, že byk vaše niha stylem, tématem i rozsahem zapadla do nějaké jejich edice, určitě to zmiňte – je to velké plus. 

Dodržujte jejich pravidla

Na stránkách nakladatelství bývá sekce pro autory s návodem, jak postupovat. Někde chtějí jen synopsi a ukázku, jinde celý rukopis. Nakladatelstcí se tímto mimo jiné chrání před autory, kteří svými rukopisy spamují hodně nakladatelů najednou, takže když si nedáte čas prostudovat jejich web a zjistit, co chtějí, hodí váš text pravděpodobně do koše.

Stejně tak – když někdo pošle několik set stran bez jakéhokoli vysvětlení, redaktor musí nejdřív zjišťovat základní věci: o čem kniha je, komu je určená, jaký má rozsah. To se mu většinou nechce, takže upřednostní ty, kdo posílají stručný, ale výstižný průvodní mail.

Krátký průvodní mail dokáže hodně usnadnit práci.

Stačí pár vět:

• o čem kniha je, jaký je to žánr

• pro koho je určená (cílovka, a netvrďte, že pro všechny)

• proč oslovujete právě toto nakladatelství

Nic víc.

Můžete si dovolit poslat první draft?

Tohle je možná méně populární rada, ale z praxe docela důležitá. Rukopis, který autor právě dopsal, bývá ještě hodně čerstvý. Po pár týdnech odstupu člověk často vidí věci, které předtím přehlédl. Redaktoři to vidí taky. Je lepší poslat text, který už prošel několika čteními a úpravami. Nehledě k tomu, že betování může text taky hodně zkvalitnit.

Smí se poslat rukopis víc nakladatelům?

Tak zakázané to oficiálně nikde není. Někteří autoři posílají rukopis jednomu nakladatelství a čekají měsíce na odpověď. Jiní ho pošlou na víc míst najednou. Obě strategie existují. V literárním světě to není nic neobvyklého. Posílat rukopis více nakladatelům se ale často mezi autory i redaktory nepovažuje za vhodné a správné. Za ideální se považuje poslat, čekat jimi danou lhůtu (2-3) mešíce obvykle, a pak poslat dál.

Počítejte s odmítnutím

Hledat nakladatele je jako hledat zaměstnání. Chodíte na konkurzy, posíláte životopisy, atrvá to někdy měsíce. Někdy i roky. Spousta knih byla odmítnuta několikrát, než našla svého nakladatele. Jeden z nejznámějších příkladů je první díl Harryho Pottera, který získal řadu odmítnutí, než ho někdo vydal.

Nakladatelství totiž nevybírají jen „dobré knihy“. Vybírají knihy, které zapadnou do jejich portfolia. A to není vždycky totéž.

Žádný zaručený recept neexistuje

Možná to není úplně uspokojivá zpráva, ale pravda je jednoduchá: neexistuje návod, který by zaručil, že nakladatel rukopis přijme. Existují jen způsoby, které šanci trochu zvyšují. Tak hodně trpělivosti, však ono to jednou vyjde!