Jak navazovat vztahy v dospělosti, když člověk cítí úzkost nebo stud
Navazování vztahů v dospělosti bývá paradoxně těžší než kdy dřív. Ne proto, že by lidé nestáli o blízkost, ale proto, že si s sebou nesou zkušenosti, obavy a nejistoty, které v dětství nebo dospívání ještě nebyly tak silné. Úzkost a stud se do vztahů nevtírají nápadně. Spíš potichu určují, kam až si člověk dovolí jít.
Dospělost jako zlom v navazování vztahů
V dospělosti už vztahy nevznikají samovolně. Škola, společné aktivity nebo náhoda ustupují práci, povinnostem a pevně daným rolím. Setkání s druhými lidmi je častěji rámováno výkonem nebo očekáváním. Právě v tomto prostředí se úzkost a stud snadno aktivují.
Člověk ví, co může ztratit. Ví, jak může působit. A právě to často vede k opatrnosti, která brání prvním krokům.
Úzkost jako brzda vztahovosti
Úzkost ve vztazích nebývá dramatická. Často se projevuje velmi nenápadně:
-
odkládáním kontaktu,
-
přehnaným zvažováním každého slova,
-
vyhýbáním se situacím, kde by mohlo dojít k odmítnutí.
Nejde o nezájem. Naopak. Čím víc člověku na vztazích záleží, tím větší může být strach, že něco pokazí. Úzkost pak vztahy neukončuje, ale nikdy je pořádně nezačne.
Stud jako ochranný mechanismus
Stud bývá ve vztazích silnější než strach. Nese v sobě obavu, že „se ukáže něco špatného“. Že druhý uvidí slabost, nejistotu nebo neobratnost. Stud proto často vede ke stažení, mlčení nebo zdánlivému chladu.
Ve skutečnosti je to forma ochrany. Člověk si hlídá hranice dřív, než má šanci zjistit, zda by mohly být přijaty.
Vztahy, které se budují po malých krocích
Vztahy v dospělosti se zřídkakdy rodí skokem. Častěji vznikají po drobných, opakovaných krocích:
-
krátký rozhovor,
-
sdílený okamžik ticha,
-
opakované setkání bez velkých očekávání.
Pro lidi s úzkostí nebo studem je důležité, že vztah nemusí vzniknout celý naráz. Stačí, že se pomalu stává o něco bezpečnějším.
Když vztahy nevznikají z odvahy, ale z blízkosti
Mnoho vztahů v dospělosti nevzniká proto, že by byl někdo odvážný, ale proto, že se lidé ocitnou ve stejném prostoru. Sdílené prostředí – práce, provizorium, dočasné společenství – vytváří rámec, ve kterém se kontakt může opakovat bez nutnosti velkých gest.
Právě opakování a předvídatelnost mohou úzkosti a studu postupně odebrat sílu.
Literatura jako prostor pro rozpoznání
Současná literatura často zachycuje vztahy lidí, kteří nejsou sebejistí, průbojní ani jednoznační. Ukazuje, že navazování vztahů může být pomalé, rozpačité a plné vnitřních pochybností – a přesto skutečné.
Román Skladiště sleduje postavy, které se snaží navazovat vztahy v situacích, kde je blízkost nevyhnutelná, ale jistota chybí. Úzkost a stud nejsou překážkou, kterou by bylo třeba překonat, ale součástí toho, jak vztahy vznikají.
Přečtěte si také:
Vztahy z nutnosti – co se děje, když spolu lidé sdílejí prostor