Posted on by Petra Štarková

Jak poznat, že máte slabé hranice ve vztazích

Hranice ve vztazích nezní jako romantické téma, ale v realitě jsou tím, co rozhoduje o tom, jestli spolu dokážeme žít v respektu, nebo se postupně vyčerpáme. Spousta lidí hranice necítí, neumí je nastavit, nebo se bojí říkat druhým „ne“. Až do chvíle, kdy je něco přeroste – v práci, v rodině nebo v partnerství.

Jako psycholožka často vidím, jak lidé trpí ne kvůli tomu, co druzí dělají, ale proto, že sami nedokážou rozpoznat, kde končí jejich zodpovědnost a začíná ta cizí. A přesně tohle téma se objevuje i v románu Dej mi pokoj, kde se šest různých postav potýká s tím, jak se v jejich životech hranice posouvaly až příliš.

1) Říkáte ano, i když chcete říct ne

Nejčastější signál slabých hranic.
Možná máte strach, že zklamete. Možná cítíte, že „to přece zvládnete“. Nebo chcete být ti, na které je spoleh.
Jenže každé takové „ano“ něco stojí – čas, energii, spánek, někdy i sebeúctu.

Poznáte to podle:

  • děláte věci, do kterých se vám nechce,

  • cítíte vztek, ale neumíte si ho obhájit,

  • omlouváte se za něco, co jste ani neudělali špatně.

2) Přebíráte zodpovědnost za problémy druhých

Někdy se staráme o jiné dospělé lidi víc, než je zdravé. Snažíme se je zachránit, vysvětlit, organizovat, žehlit jejich chyby.
Často to začíná nenápadně – „on to má těžké“, „ona se na to necítí“, „já to udělám rychleji“.

Dlouhodobě se ale z takové dynamiky stává nerovnováha, která obě strany vyčerpává.

3) Ignorujete vlastní potřeby

Když se člověk dlouhodobě přizpůsobuje druhým, přestane si všímat, co chce on sám.
Začne to drobnostmi – vynechaný odpočinek, přehlédnutá únava, odpouštění nepříjemných poznámek.

Čím víc se přizpůsobujete, tím víc se ztrácíte. A někdy to vede k tomu, že už ani nevíte, co byste vlastně potřebovali změnit.

4) Bojíte se konfliktu

Strach z konfliktu často bývá silnější než vlastní nespokojenost.
Lidé se slabšími hranicemi mají pocit, že jakýkoli nesouhlas „něco naruší“ – vztah, klid, rodinu. Jenže konflikt není útok. Je to jen rozdíl ve vnímání a touhách dvou lidí.

Zdravé hranice neznamenají spory. Znamenají prostor, kde se oba mohou vyjádřit, aniž by to ohrožovalo vztah.

5) Příliš přemýšlíte o tom, co si o vás druzí myslí

Potřeba zalíbit se nebo vyhnout kritice dokáže člověka úplně „rozhodit“.
Místo rozhodování podle sebe se člověk nechává vést představou, co by asi řekli ostatní.

To vede k vnitřnímu napětí a k pocitu, že „žiji cizí život“.

6) Když vám vaše tělo říká stop – a vy to ignorujete

Hranice nejsou jen slovní.
Někdy se ozve tělo: únava, nespavost, tlak na hrudi, podrážděné reakce na malé podněty.

Tělo většinou začne mluvit ve chvíli, kdy naše „ne“ zůstává příliš dlouho nevyřčené.

Jak s tím začít něco dělat?

První krok bývá překvapivě jednoduchý: uvědomit si, že vaše potřeby mají stejnou váhu jako potřeby ostatních.
Pak přicházejí malé změny – krátká pauza před odpovědí, jeden odmítnutý úkol, jeden víkend pro sebe, jeden rozhovor bez omlouvání.

A také pochopení, že slabé hranice nevzniknou ze dne na den. Vyrůstají z výchovy, očekávání okolí, vlastních obav. Přenáší se do práce, vztahů, přátelství i rodiny.

Proč se tím zabývá román Dej mi pokoj

Příběh ukazuje šest různých životů, které se v určité chvíli „zasekly“ právě proto, že jejich nositelé nerespektovali sami sebe. Každý z nich zažil jiné tlakové místo – rodinu, vztahy, práci, vlastní minulost.

Slabé hranice tu nejsou jako teorie, ale jako něco, co člověka skutečně ovlivní.
A někdy přivede do bodu, kdy už nezbývá nic jiného než změna.

Chcete si přečíst příběh o tom, jak hledáme hranice a sebe sama?

Více o románu najdete zde: Dej mi pokoj – společenský román o vztazích a životních výzvách.