Když dítě nechce hrát týmový sport
Některé děti milují týmové hry od první minuty. Jiné ale stojí opodál, spíš pozorují, bojí se vstoupit mezi ostatní nebo jim společné sporty jednoduše „nesedí“.
A to je v pořádku.
Týmové sporty mají spoustu výhod, ale ne každé dítě se v nich cítí dobře. Důležité je pochopit, proč se dítě zapojovat nechce, a citlivě najít cestu, která mu pomůže – ať už nakonec zvolí tým, individuální sport, nebo úplně jinou aktivitu.
1) Dítě nemusí být „nespolečenské“ – může být jen opatrné nebo citlivé
Důvody, proč se děti necítí v týmu dobře, jsou různé:
-
bojí se, že něco zkazí,
-
nechápou pravidla tak rychle jako ostatní,
-
vadí jim hluk nebo chaos,
-
nemají rády tlak okolí,
-
potřebují víc času, aby si zvykly na nové lidi,
-
nebo jsou prostě introvertnější.
Nic z toho neznamená „chybu“. Je to jen jiný typ temperamentu.
2) Nenuťte dítě do týmu hned – začněte pozvolna
Zkuste postupné kroky:
-
podívat se na trénink jen jako diváci,
-
zkusit krátkou návštěvu v polovině tréninku,
-
začít s jednou kamarádkou nebo kamarádem,
-
domluvit se s trenérem, aby dítě dostalo jasnou roli.
Když dítě dostane možnost zkoušet věci v malých porcích, roste jeho jistota i chuť zapojovat se.
3) Nabídněte alternativy – individuální sporty jsou stejně hodnotné
Ne každé dítě musí milovat fotbal nebo basketbal. A vůbec to nevadí.
Individuální sporty mohou být pro některé děti citlivější a přehlednější:
-
plavání
-
atletika
-
gymnastika
-
tanec
-
lezení
-
jízda na kole
-
bojové sporty
-
běhání
Dítě si tak vybere takový rytmus a prostředí, ve kterém se cítí bezpečně a může růst.
4) Pozor na tlak okolí: „tam musíš chodit, všichni tam chodí“
Je snadné podlehnout pocitu, že „normální“ je hrát fotbal, florbal, hokej nebo volejbal.
Jenže každé dítě má jiné potřeby.
Pokud slyší věty:
-
„Musíš tam chodit.“
-
„Ostatní to zvládají.“
-
„Neblbni, je to jen hra.“
…nevytváří to chuť zapojit se, ale strach, že nebude dost dobré.
Lepší je ukázat, že máte spolu otevřené dveře:
„Můžeš zkusit různé věci, uvidíme, co ti sedne.“
5) Ptejte se dítěte, co je pro něj ve sportu nejdůležitější
Místo „proč nechceš?“ zkuste otázky, které pomáhají:
-
„V čem se cítíš dobře?“
-
„Co ti ve sportu vadí?“
-
„Jak by vypadala aktivita, která by tě bavila?“
-
„Chceš být v týmu, nebo raději sám?“
Dítě často přesně ví, co potřebuje, jen mu chybí slova.
Těmito otázkami mu pomůžete je najít.
6) Příběhy pomáhají pochopit, že každé dítě je jiné
Když dítě vidí ve vyprávění hrdinu, který hledá své místo ve sportu, dodá mu to naději:
-
že nejistota je normální,
-
že každý začíná nějak,
-
že odvaha je postupný proces,
-
že přátelství vzniká postupně.
Takový pohled nabízí i kniha Tom dává gól, která citlivě ukazuje, jak může dítě hledat sebejistotu a radost ze sportu, i když mu týmové situace občas nahánějí strach.
⭐ Tip pro rodiče
Dítě, které nechce hrát týmový sport, nepotřebuje kritiku ani přemlouvání.
Potřebuje být viděné, slyšené a podporované na cestě, která je jeho — ne na té, kterou bychom chtěli my.
👉 Přečíst více o knize: Tom dává gól
Přečtěte si také: